- stát – organizované společenství lidí, které žije na ohraničeném území
- teorie o vzniku státu:
1. náboženská teorie – panovník = božský zástupce
2. patriarchální teorie – vznik postupným rozšiřováním rodiny
3. mocenské pojetí státu – stát jako nástroj moci
4. smluvní teorie – společnost lidí uzavřela smlouvu ve které se vzdá některých práv, na druhou stranu něco jiného získává (např. ochranu)
- obyvatelstvo – všichni lidé, kteří toto území obývají (občané + emigranti)
- občanem státu se člověk stává narozením
- k státu patří i veškerá vodstva na území státu
- charakteristické znaky státu:
1. státní aparát – vláda, úřady
2. území – to by nemělo být porušováno jiným státem
3. občané – obyvatelstvo
4. ozbrojená moc – vojsko, armáda, policie
5. právní subjektivita – způsobilost samostatně vystupovat v právních vztazích
- formy státu:
1. podle výkonu státní moci:
- diktatura – vládne jednotlivec nebo malá skupina
- demokracie – tři vládnoucí složky, přímá nebo nepřímá účast občanů na vládě
2. podle hlavy státu:
- republika – v čele prezident
- monarchie – v čele monarcha
a) absolutistická – monarcha neomezený
b) konstituční – moc monarchy omezena ústavou
- teokracie
3. podle rozvržení výkonu moci:
- centralizovaný stát – výkon moci v jednom centru
- decentralizovaný stát – část moci přenesená
4. podle struktury:
- jednotné = unitární
- složené – svazek několika státních celků, odstupňovaná míra samostatnosti
a) federace – pevný svazek
b) konfederace – volný svazek států, každý samostatný právní subjekt, přechodné uspořádání
- právo – soubor předpisů a norem na základě kterých se organizuje chod státu, je vynutitelné státní mocí
1. subjektivní právo = abstraktní – nárok účastníka právního vztahu
2. objektivní právo – předpisy, vyhlášky kterými se máme řídit
- z historického hlediska právo zvykové a obyčejové
- právní stát – stát který ctí prioritní postavení občana
- občané mohou činit všechno, co jim zákony výslovně nezakazují
- stát může konat jedině to, co mu zákony výslovně dovolují
- předpoklady fungování demokratického státu:
1. dělba moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní
2. právní řád
3. soukromé vlastnictví a tržní ekonomika
4. ekonomické zabezpečení důstojnosti člověka
5. nezávislé veřejné mínění
- veřejné právo: ústavní právo, listina základních práv a svobod, trestní právo, právo sociálního zabezpečení, finanční právo a živnostenské právo
trestní právo
- soubor norem o trestání fyzických osob za závažná provinění směřující proti veřejnosti nebo individuální osobě => trestný čin
- normy rozděleny na:
1. hmotné – trestní zákon, o podmínkách a způsobech trestání
2. procesní – normy týkající se právního procesu, postupu při něm a při výkonu trestu
- trestný zákon vydán 1994
- trestní odpovědnost:
1. základní – dovršením 15 let, kategorie mladistvých – nižší trestní sazby (15 – 18 let) – pobyt v nápravných zařízeních, ochranná výchova
2. plná trestní odpovědnost – od 18 let, trestní odpovědnost vylučuje nepříčetnost pachatele
- rozlišení trestních činů:
1. úmyslné
2. z nedbalosti
- účel trestu:
1. chránit občany před pachateli trestných činů
2. zabránit pachateli v páchání trestných činů
3. převychovat pachatele, aby žil řádný život
- druhy trestů:
1. odnětí svobody – podmíněné a nepodmíněné
2. ztráta čestných titulů a vyznamenání, např. vojenské, policejní hodnosti
3. zákaz činnosti
4. propadnutí majetku
5. propadnutí věci
- trestné činy podle skutkových podstat – kolem 200, zařazeny do 12 hlav:
1. trestné činy proti republice – např. vyzvědačství, ohrožení státního tajemství
2. trestné činy hospodářské – např. neoprávněné podnikání, padělání peněz
3. trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných – např. útok na veřejného činitele, úplatkářství
4. trestné činy obecně nebezpečné – např. ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojování
5. trestné činy hrubě narušující občanské soužití – např. týrání zvířat, výtržnictví, opilství
6. trestné činy proti rodině a mládeži – např. dvojí manželství, opuštění dítěte
7. trestné činy proti životu a zdraví – vražda, ublížení na zdraví
8. trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti – např. šikana, vydírání
9. trestné činy proti majetku – krádež, lichva
10. trestné činy proti brannosti a civilní službě
11. trestné činy vojenské – neuposlechnutí rozkazu
- základní zásady trestního práva procesního:
1. obviněný nemusí při výslechu odpovídat
2. obviněný má právo na obhájce
3. nikdo nesmí být stíhán z jiných než zákonných důvodů
4. soudní proces začíná obžalobou – státní zástupce
5. soudní jednání je veřejné pokud nejsou okolnosti, které by tomu bránily
6. jednání má být ústní
- státní zastupitelství – soustava státních úřadů, kde pracují právníci; zastupuje stát, určité stupně st. zastupit. podobně hako u soudů
- soukromé právo: rodinné právo, občanské právo
rodinné právo
- souhrn právních norem upravujících manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi dalšími příbuznými a vztahy při náhradní výchově dětí
- manželství zaniká smrtí jednoho z manželů, jeho prohlášením za mrtvého nebo soudním zrušením (= rozvod)
- kolizní opatrovník – zastupuje zájmy dětí např. v dědickém řízení proti rodičům
- náhradní rodičovská péče:
1. osvojení – zrušitelné a nezrušitelné, rozhoduje o něm soud, zrušeny všechny rodinné svazky s původní rodinou
2. pěstounská péče – dítě si ponechává jméno, na dobu určitou – do plnoletosti, nejsou zpřetrhány vztahy s původní rodinou
občanské právo
- upravuje občanskoprávní vztahy mezi občany navzájem a mezi občany a organizacemi
- základní právní normou občanského práva je občanský zákoník
- občané jsou způsobilí mít práva a povinnosti již od narození
- způsobilost k právním úkonů ve věku 18 let nebo uzavřením manželství nezletilým starším 16 let (za podmínek stanovených zákonem o rodině)
- obsahuje normy, které upravují majetkové vztahy fyzických i právnických osob, normy na ochranu osobnosti
- věcné právo = vlastnické
- závazkové = obligační právo – mezi osobami, zahrnuje právo i povinnost (např. věřitel + dlužník), ujednání vztahů smluvně
- rozdělení věcí – hmotné a nehmotné
- majetek – hmotný – movitý a nemovitý; dělitelný a nedělitelný
- vlastnické právo – nejvýznamnější věcné právo, zakládá se smlouvami: darovací smlouva, směnná smlouva
- nález věci – nezakládá právo vlastnické
- vykonávání vlastnického práva není libovolné, jeho výkon není neomezený
- vlastnictví:
1. bezpodílové spoluvlastnictví = společné jmění – zakládá se manželským svazkem
2. podílové spoluvlastnictví – bez problému převedení na druhou osobu
- závazkové právo – závazky mají rozmanitý obsah
- 4 latinské výrazy pro vystižení obsahu:
1. dare = dát
2. facere = něco vykonat, smlouva o dílo
3. pati = něco ztrpět – nájemní smlouva
4. non facere – něco nedělat
- závazky např. při způsobení škody, při bezdůvodném obohacení
- vady věci:
1. faktické – vady na věci
- zjevné
- skryté
2. právní – netýkají se věci samé, do právního vztahu vstupuje třetí osoba
- zánik závazku:
1. řádné plnění = obvyklé
2. dohodou o zrušení – písemně
3. zánikem předmětu
4. uplynutím doby
5. smrtí dlužníka nebo věřitele, pokud šlo o osobní plnění (mohla plnit pouze zemřelá osoba – např. v umění)
6. započtením nebo kompenzací
7. výpověď – jednostranný právní úkon
8. neuplatněním práva
9. splynutím dlužníka a věřitele v jednu osobu
- občanské soudní řízení – normy o tom, jak se zahajuje, probýhá a jak se ukončuje soudní řízení, jak se provádí dokázování, jak se vykonává soudní rozhodnutí, jaké jsou opravné prostředky proti soudnímu rozhodnutí
- pramenem občanský soudní řád
- zahájení občanského soudního řízení – navrhovatel a žalovaný stručné vylíčení, důkazní materiály, návrh rozsudku
- křivá výpověď – trestný čin
- rozhodnutí soudu:
1. usnesení – rozhodnutí soudu v průběhu řízení, odročení
2. rozsudek
- ukončení soudního řízení:
1. nabitím právní moci
2. usnesenímo zastavení řízení
3. usnesením o schválení smíru
4. rozsudkem
Žádné komentáře:
Okomentovat