- zabývá se činností člověka
- tři základní druhy lidské činnosti: hra, učení, práce
- aktivita – činnost, pohyb, jednání; ovlivnitelná i neovlivnitelná vůlí, uvědomovaná a neuvědomovaná
- aktivace (aktivizace) – uvedení orgánů do vnitřní nebo vnější činnosti, navození úrovně aktivity, vybuzenosti
- hladina obecné aktivace – intenzita stavu připravenosti (smrt, kóma, hluboký spánek, lehký spánek, sny, dřímota, stav relaxace, stav soustředění pozornosti, afekt), souvisí s výkonností člověk, během dne se hladina mění
- činnost – uvědomovaná i neuvědomovaná aktivita
- jednání – uvědomovaný projev, záměrné chování založené na určité motivaci
druhy jednání:
1. reflexivní a instinktivní jednání – převládá u člověka v raném dětství
2. impulzivní jednání – pod vlivem afektů
3. volní jednání – zaměřeno na dosažení vědomě vytyčeného cíle, je nutno překonávat vnější a vnitřní překážky
- volní jednání – probýhá ve třech fázích:
1. příprava volního činu – popudem pro volní jednání potřeby a zájmy, nutnost volního jednání se projevuje jako přání (touha) nebo chtění
2. rozhodování – vybírání cíle, způsobu jednání, z více možných cílů, zakládající se na vážení důvodů pro příslušný cíl
3. provedení rozhodnutí – o volním jednání můžeme mluvit teprve tehdy, když dojde k realizaci rozhodnutí
- vůle – chtění, záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, vlastní jen člověku
- chování – v širším pojetí celkový vnější projev, v užším činnost hodnocená z hlediska norem chování
schopnosti
- vlastnosti osobnosti, které podmiňují vykonávání určité činnosti
- schopnosti nejsou vrozené, vznikají a rozvíjejí se v činnosti na základě vrozených vloh
- jedna vloha může být základem několika schopností (např. vloha pro rozlišování tónů – hudební schopnosti, posuzování činnosti stroje podle jeho zvuku…)
- jedna schopnost je může zakládat na několika vlohách (např. řečnická schopnost – vlohy řečové, rozumové, citové…)
- úroveň rozvoje schopností je různá: nadání, talent a genialita
nadání – souhrn schopností určitého druhu, které umožňují nadprůměrné výkony v určité činnosti, zakládá se na vrozených vlohách
talent – tvořivé nadání, vysoce rozvinutý soubor schopností, umožňuje člověku, aby dosáhl ve svém oboru vynikajících výsledků, pokládá se za vrozený
genialita – nejvyšší úroveň intelektuálních či tvůrčích schopností, mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje jejich nositelům vytvořit vrcholná díla
- druhy schopností: psychomotorické, vjemové, intelektové
učení
- vedle hry a práce základní činnost v životě člověka
- široký význam - každé obohacování individuální zkušenosti v průběhu vývoje jedince, zahrnuje bezděčné učení (např. chůze, řeč, citové vztahy)
- užší význam – záměrné a systematické osvojování vědomostí, dovedností a návyků, forem chování a vlastností
- obecně příprava na vyučování
- proces nabývání nových znalostí a nových způsobů reagování
- fyziologickým základem učení je mechanismus vytváření dočasných nervových spojů, aby se udržely, musí být posilovány, jinak vyhasnou
- fáze učení (proces od nevědomosti do znalosti):
1. motivační fáze – motiv = pohnutka k činnosti, nastolen problém, uvědomujeme si pohnutky, které nás nutí k činnosti
2. poznávací fáze – mobilizujeme svoji minulou zkušenost a získáváme nové informace a řešení, pro tuto fázi je charakteristické hledání a tápání
3. výkonná fáze – došlo k překonání a vyřešení problému
4. kontrolní fáze – ověříme správnost vyřešení problému
- křivka učení – zachycuje průběh učení, např. jak se zlepšuje náš výkon nebo jak ubývají chyby po jednotlivých opakováních
- činitelé ovlivňující průběh a výsledky učení:
1. činitelé související s učícím se jedincem – např. stupeň intelektuálního vývoje, psychické a fyzické rozpoložení, stupeň rozvoje schopností, charakterové vlastnosti, typové zvláštnosti
2. činitelé související se situací za jaké probýhá učení – mikroklima, hluk, prostor
3. činitelé související s učebním materiálem
- typy učení:
1. mimovolné – osvojujeme si bez zvláštního záměru, především v dětství
2. záměrné – našim cílem je něco se naučit
- podle toho, jak vědomosti ukládáme:
1. mechanické – doslova
2. logické – vykládáme souvislosti a vztahy mezi předměty a jevy
- obsah učení:
1. vědomosti – materiál, který jsme si osvojili v podobě pojmů, pouček, vzorečků, zákonů a značek, ty jsou nástrojem myšlení
2. dovednosti – získané předpoklady dobře, rychle a s co nejmenší námahou vykonávat určitou činnost na základě vědomostí, týkají se rozumových činností (umět využít, aplikovat vědomosti) a fyzických činností
3. návyky – zautomatizované vykonávání nějaké činnosti (opakováním); návyky jsou žádoucí (usnadňující člověku život) a nežádoucí (tzv. zlozvyky); některé návyky kulturně podmíněny – národní tradice, obyčeje
- základní druhy učení (formy učení):
1. učení se poznatkům – osvojování si vědomostí, získávání informací z různých oborů
2. senzomotorické (smyslově názorné poznání) – např. řízení auta, hra na klavír
3. učení intelektovým činnostem – učení se metodám řešení problémů (rozvíjíme myšlenkové procesy)
4. sociální učení – osvojujeme si vztahy k ostatním lidem a světu, učíme se vztahu k sobě samému, dlouhodobý proces (od narození ke smrti), člověk se učí žít mezi lidmi
- podmínky učení:
1. motivace (nejvhodnější střední úroveň motivace, při silné nebo slabé motivaci se organismus učí pomalu)
2. osobnost produkuje nějakou činnost
3. inteligence
4. únava – fyzická i duševní ztěžuje učení
5. úspěšnost – dosažení dílčích cílů působí pozitivně v procesu učení, naopak neúspěšnost působí negativně
zapomínání
- proces, během něhož se ztrácí zřetelnost, přesnost a spolehlivost zapamatovaného
- ovlivněno obsahem, důležitostí, rozsahem materiálu, časovým odstupem, způsobem učení
- nejdéle se uchovávají obecné představy
- nejrychleji se zapomínají podrobnosti
Žádné komentáře:
Okomentovat