- obrat od přírody k člověku
sofistika
- období vrcholného antického Řecka
- sofisté - potulní, cestující učitelé moudrosti (filosofie) a rétoriky
- není důležité, jestli má řečník pravdu, ale jestli mu obecenstvo uvěří
- sofisté nikdy nevytvořili žádnou souvislou školu, žili a vyučovali jako jedinci
- řadí se do idealistické filosofie
- pro sofisty je ústředním tématem člověk a společnost
- neexistuje žádná absolutní a objektivní pravda, nýbrž jen pravda relativní a subjektivní, lidem se mohou jevit tytéž věci různě
- užívají sofismata, tj. logické klamy v procesu usuzování a dokazování
- v etice zdůraznili relativnost pojmů dobra a zla a princip užitečnosti
- 2 generace: starší (Protágoras a Gorgias) a mladší
Protágoras z Abdéry
- není důležité kdo má pravdu, ale komu je za pravdu dáno
- učil jak správně prosazovat svou věc
- „Člověk je mírou všech věcí, jsoucích že jsou a nejsoucích že nejsou.“
- každý má a může mít svou pravdu => subjektivismus
- skeptik - řekl, že nikdo nemůže vědět, jestli bozi jsou nebo nejsou => vyhoštěn
Gorgias z Leontýn
- noetické skepse (nedůvěra v možnost spolehlivého poznání světa)
1. „Nic neexistuje.“
2. „I kdyby něco existovalo, nemohlo by to být poznáno.“
3. „I kdyby to mohlo být poznáno, nedalo by se to zdělit.“
Sokrates
- narozen v Athénách - syn sochaře a porodní báby
- manželka Xantipa
- Platonův učitel a předchůdce
- navazuje na sofisty – řečnictví
- zavedl pojem kritičnost – ověřování, porovnávání něčeho, čemu rozumíme
- etický intelektualismus - lidé jednají špatně jen z omylu, kdo pozná co je dobré, nemůže již být nectnostný
- postupným postižením podstatných rysů vytvářel definice různých pojmů
- nedochoval se od něj žádný spis, zprávy jen od jeho současníků a z jiných děl, např. v Platónově díle „Obrana Sokratova“
- sokratovská metoda = způsob rozhovoru (umění babické) = porodní metoda = maieutika
- daimonion – každý člověk ho má v sobě = vnitřní hlas svědomí - máme ho poslouchat a podřídit se mu ( Bůh v nás kterého máme uznávat )
- byl odsouzen za vymýšlení nových božstev a kažení mládeže – spáchal sebevraždu
- heslo: Poznej sám sebe
- „Vím, že nic nevím.“
- „Myslím, tedy jsem.“
Platón
- z bohaté aristokratické rodiny
- žákem Sokrata
- založil filosofickou školu Akademie, kde vyučoval bezplatně
- zachovalo se od něj přes 30 spisů, např. Obrana Sokratova, O jazyce, Ústava, O ideích, O nesmrtelnosti, O přírodě
- Platónova přírodní filosofie vychází z myšlenek své doby, některé popírá, jiné přejímá
- pythagorejské prvky - nesmrtelnost duše, racionalismus + mystika
- dialektická metoda
- objektivní idealista - pravé bytí svět idejí - ideje jsou objektivně existující jsoucna, jsou nezávislé na hmotném světě, ideje jsou vzory věcí (pravé bytí), smyslový svět - odlesky pravého bytí
- reálný svět, který nás obklopuje, není světem opravdovým, je to jen matný odstín skutečného světa, světa idejí
- ideje čili pojmy jsou našemu vědomí vrozeny, zkušenost je pouze osvětluje a odhaluje v logických soudech a představách
- ideje existují nezávisle na svých hmotných obrazech, my je vníme pouze jako stíny, vrhané ohněm na stěnu jeskyně, předměty samotné nemůžeme spatřit
- tělo – hrob duše
- vrstevnatost duše:
1. vrstva: myšlení - sídlo v hlavě, nesmrtelná vrstva
2. vrstva: cit, vůle - sídlo v hrudi
3. vrstva: žádostivost - sídlo v podbřišku
- nesmrtelná duše nemá konec ani začátek
- naše poznání vzpomínkou na to, co naše duše vnímala v předchozích stavech a vtělování (rozpomínání se na svět idejí = anamnésis)
- pokus o ideální obraz společnosti na základně vrstevnatosti duše, kterou promítl do společnosti (také tři vrstvy jako duše) - vládci-rozum, vojáci-strážci, pracující-uměření
- Platón a jeho vliv:
1. v pozdní antice návrat k jeho filosofii = novoplatónismus
2. ve středověku jeho učení využívala křesťanská teologie a filosofie
3. novověk - renesance
4. zájem o jeho učení dodnes
Aristoteles
- žák Platóna, i jeho odpůrce
- učitel Alexandra Makedonského
- založil školu Lykeion
- přírodovědné sbírky zvířat a rostlin
- obžalován z bezvěrství => utekl
- dílo:
1. spisy o logice - Organon (= nástroj)
2. přírodovědné spisy, metafyzické - o obecných příčinách věcí
3. etické spisy - Etika Nicomachova (10 knih)
4. politické spisy - Politika
5. o literatuře a rétorice; O duši - považováno za první učebnici psychologie
- rozdělil filosofii:
1. teoretická filosofie - úzce speciální, o bytí, jeho počátcích a příčinách, rozdělena na metafyziku (nejabstraktnější) tzv. „první fyzika“, fyziku (učení o přírodě) a matematiku
2. praktická filosofie - politika, rétorika, etika, strategie
3. poietická filosofie = tvůrčí - umění a řemesla
- Aristoteles je zakladatel logiky (nauka o pravidlech, formě usuzování), používal slovo analytika - nauka o formách správného myšlení
- zavedl pojmy soud, úsudek, pojem
- úsudek bude správný, když budeme používat správné pojmy, které mají být vymezené definicí - v ní dva znaky - spojující a rozpojující, např. člověk je živočich (spojující), rozumný, myslící (rozpojující)
- vyšší a nižší pojmy (obecnost) - nadřazenost a podřazenost podle rozsahu a obsahu
- soud - základ každého soudu mají tvořit dva pojmy - subjekt (podnět) a predika (přísudek) - kladné a záporné soudy (věty)
- úsudek - vzniká spojením soudů, 2 premisy => úsudek; např. lidé jsou smrtelní, Sokrates je člověk => Sokrates je smrtelný
- účel - vnitřní příčina všech věcí, všechny věci mají svůj účel, naplnění účelu se nazývá entelechie
- příčiny jsoucna:
1. látka z níž něco vzniká
2. forma - co vzniká
3. působící příčina
4. účel - kvůli čemu to vzniká
- etika - účel připravit člověka pro praktický život, nejvyšší meta života blaženost - vyplývá z moudrosti a morálního úsilí - moudrost, rozumnost, statečnost, přátelství a praktické hodnocení situace
- látka (hylé) je tím co zůstává při všech změnách, co samo stále trvá, jako substrát všeho existujícího má možnost přijímat tvary, přecházet od jednoho tvaru k druhému, může se stát vším, je chápána zcela abstraktně
- tvar (morfé) je aktivní jednotící princip, který přistupuje k látce a tím utváří jednotlivé věci - určité bytí, činí je tím, čím mají být
- každá věc je jednotou látky a tvaru, tj. jedinečného a obecného, také poměr lidského těla a duše je řešen jako vztah látky a tvaru
- metafyzika pojednává o racionálním poznání prvních principů a příčin, nepostižitelných pouhými smysly
- duše sídlí v srdci, je formou, příčinou živého těla, zdrojem pohybu, je nejvyšší formou a entelechií živého těla; rozlišuje duši rostlinnou, zvířecí a lidskou, jen lidská duše je však obdařena rozumem, rozum je formou lidské duše
Žádné komentáře:
Okomentovat