- 1. stol. n. l. - 14. stol.
- 2 základní období:
1. patristika
2. scholastika
- cílem středověké filosofie postupné splynutí antického myšlení s křesťanstvím
- problémy středověké filosofie:
1. problém teologický – učení o Bohu a Boží trojici
2. problém christologický – o Kristu
3. problém antropologický – dědičný hřích, svoboda lidské vůle
patristika
- 1. – 8. století
- učení církevních Otců (lat. Pater = otec)
- 3 etapy patristiky:
1. apologetika – obrany křesťanství, literární spisy, většinou forma dopisu, 1. a 2. století
2. dogmatika – tvoření církevních pouček, podle kterých by se měl řídit církevní (křesťanský) svět, 3. a 4. století
3. systematika – cílem uvést tyto poučky (dogmata) do systému, 5. – 8. století
dogma – pravdivé tvrzení, nemusí se dokazovat
Augustinus Aurelius
- sv. Augustin
- 4./5. stol. n. l.
- napsal vlastní životopis: Vyznání – umělecké dílo, rád pil
- O obci boží – filosofické dílo, o spasení
- Hlubiny duše – psychologické dílo, duch příliš omezený aby pochopil sám sebe
- Predesetinace – předurčení; dějiny – realizace božích předurčení
- čas jako objektivní veličina neexistuje – minulost pouze vzpomínka, přítomnost se rychle mění, budoucnost pouze očekávání
- božská substance ve 3 osobách – Bůh otec, Bůh syn a Duch svatý
scholastika
- 9.-15. století
- filosofie se stala školní naukou
- šířili ji křesťané (mniši), od 12. stol. se vyučuje i na vysokých školách
- úkol – zdůvodnit víru, na prvním místě teologie, pramenem Písmo svaté (zjevená pravda)
- prameny – Platón a Aristoteles
- hledání rozumových důkazů toho, co učila teologie, pravdy víry se měly stát i pravdami rozumu
- 3 vývojová období:
1. raná scholastika – 9.-13.století
2. vrcholná scholastika – 13. století
3. pozdní scholastika – 14.-15. století
- nevytvořili jednotný filosofický systém
- scholastika nastolila řadu problémů, sporů
- spor o univerzálie (= obecniny) – otázka: jsou obecná pojmenování skutečná? Nebo jsou to jen pojmy, které reálně neexistují?
1. realisté – obecné pojmy jsou reálné, vliv Platóna, existence již před Bohem
2. nominalisté – obecné pojmy jsou jen pojmenování, pojmy vznikají abstrakcí na základě lidského myšlení, vliv Aristotela
- Abélard – obecniny jsou přímo ve věcech, pro Boha byly ještě před ním, pro lidi až poté (pojmové obrazy)
- metoda scholastické filosofie – nešlo o hledání pravdy, ale o její zdůvodnění
- cíle:
1. pomocí rozumu hlouběji proniknout do pravdy víry a přiblížit jí lidem
2. pravdě dát uspořádanou formu
3. filosofickými argumenty vyvrátit námitky, které by proti víře mohl mít rozum
- metoda „pro a proti“
Pierre Abélard
- „Rozumím abych věřil“
- prozkoumal více než 150 dogmat
Anselm z Canterbury
- „Věřím abych rozuměl“
- protivník Abélarda
Tomáš Akvinský
- směr tomismus => tomisté
- nejvýznamnější představitel scholastiky
- prohlášen za svatého
- mnich, realista
- pokusil se o systematické uspořádání dogmat, chtěl vysvětlit vznik světa na základě víry
- 2 prameny poznání (nemají stejnou hodnotu):
1. víra – pravda zjevená – Písmo svaté
2. rozum – rozumová = přirozená = filosofická pravda
- novotomismus – současný směr, srovnává poučky víry se současným stavem vědy a techniky
Roger Bacon
- 13. století
- angličan, zemřel ve vězení, františkán
- obsáhl všechny vědy té doby – matematika, fyzika, lékařství, jazyky (arabština, hebrejština), filosofie a teologie
- 3 stupně filosofie:
1. matematika
2. fyzika
3. etika
- spisy: Větší dílo, Menší dílo a Třetí dílo
- 3 výtky ke scholastikům:
1. neznalost cizích jazyků
2. nedostatečná znalost matematiky
3. vytýká metodu „pro a proti“
- pramenem vědění je zkušenost a experiment
- „Jules Verne středověku“
- zkoumal odraz a lom světla
filosofie a přírodní vědy v období renesance
- 15.-16. století
- - období přechodu od středověku k novověku
- krize feudalismu, přechod ke kapitalismu
- snaha o nápravu společnosti
- objevy a vynálezy – např. kompas => zámořské objevy, střelný prach => otřáslo rytířským stavem => sociální změny, knihtisk
- znaky:
1. předmět zájmu od Boha k člověku, svobodné studium filosofie, nezatížené teologií
2. snaha o zvládnutí matematiky
3. rozvoj věd (zkušenost, rozum)
4. individualismus
Mikuláš Kusánský
- Nikolas Cusanus – Němec
- 1. pol. 15. století
- myslitel, filosof, advokát, kněz (biskup v Bruxenu, pak kardinál, papežský vyslanec)
- sjednocení řecké a římské církve
- názor – univerzální tolerance, Bůh je jen jeden, odlišnosti v obřadech, ve způsobu uctívání
- panteista – rozprostraněnost, všudypřítomnost Boha
Mikuláš Koperník
- 15./16. století
- původem Polák
- astronom, matematik, filosof, lékař
- univerzita v Krakově
- Země obíhá kolem Slunce (= heliocentrismus) po kružnici a otáčí se kolem své osy
Giordano Bruno
- 2. pol. 16. století
- Ital, 5 let studoval v Neapoli, Dominikánský řád, studium starověké filosofie a zájem o scholastiku, obviněn z kacířství
- 1600 upálen – zastánce Koperníka (heliocentrismus), Slunce podle něj pouze jedna z hvězd v nekonečném vesmíru
Galileo Galilei
- 16./17. století
- ovlivněn Brunem
- Ital, filosof, matematik, astronom, fyzik (otec dnešní přírodovědy)
- zastánce Koperníka
- obžalován, odvolal, výrok: „A přece se točí“
- zakladatel mechaniky, experimenty s volným pádem, odvodil obecné zákony pohybu
- 1609 zkonstruoval dalekohled, pozoroval krátery a pohoří na Měsíci, skvrny na Slunci, čtyři měsíce Jupiteru
- stejný původ Země i vesmíru, existuje nekonečné množství světů
- přírodní procesy mají kvantitativní charakter – dají se měřit – důraz na matematiku
- 1616 – jeho díla zakázána, prohlášen za kacíře
- 2 pravdy:
1. vědecká – vyvíjí se
2. teologická – platí stále
- materialista – základ hmota
Johannes Kepler
- 16./17. století
- Němec, astronom, fyzik, matematik
- 1600-1612 v Praze
- heliocentrista
- 3 zákony obíhání planet:
1. eliptické dráhy planet
2. obíhají kolem Slunce
3. Slunce je v ohnisku dráhy
Tycho Brahe
- 3. pol. 16. století
- observatoř na ostrově ve Švédsku
- od roku 1599 v Praze (učitel Keplera)
- nejlepší astronomický pozorovatel
- heliocentrista
Žádné komentáře:
Okomentovat