- pozitivismus
- iracionalismus a voluntarismus
- fenomenologie
- hermeneutika
- pragmatismus
- relativismus
- strukturalismus
- novotomismus
- personalismus
pozitivismus
- skutečné, smysluplné, vychází ze skutečnosti, z faktů, odmítá metafyziku (spekulace), důležité jen to, co se nám jeví
- základní znaky:
1. objektivismus
2. faktografismus – opírá se o fakta
3. popisnost
- vznik v hospodářsky vyspělých zemích (Anglie, Francie)
- návaznost na tradici racionalismu
- v 2. polovině 19. století ve filosofii a vědě mnoha národů
- 3 vývojové fáze pozitivismu:
1. klasický pozitivismus - August Comte, Herbert Spencer, John Stuard Mill
August Comte - důraz na poznání skutečnosti, zakladatel sociologie, při studiu společnosti nejdřív studium vládního řádu, pak studium vývoje
zaměření 1. období - teorie poznání, logika a sociologie
3 vývojová stádia společnosti:
1. mýtické stadium - člověk si vytvářel mýty když si něco neuměl vysvětlit
2. filosofické stadium - filosofie se zaobýrá metafyzikou
3. pozitivní (vědecké) stadium - skutečnost vysvětlována na základě faktů, důkazů
2. empiriokriticismus - problematika poznání, čistá zkušenost dána komplexy počitků, idealisté
představitelé: Ernest Mach, Richard Avenarius
3. novopozitivismus - 20. století, představitelé Vídeňský kroužek, problémy moderní logiky, propagace matematiky, podstatou světa by se měla zabývat fyzika, nikoliv filosofie, otázky vědomí do psychologie
- česká pozitivní filosofie - vůdčí filosofický směr do roku 1945 - „Národní česká filosofie“, proti církvi a ideologismu
- František Krejčí - filosof, psycholog, fakta na základě pozorování jednání, ovlivnil své žáky: Josef Král a Josef Tvrdý
strukturalismus
- struktura = stavba, vše je složeno z částí, struktur, které existují objektivně nezávisle na subjektech
- každý jev má zákonitě uspořádanou strukturu
1. strukturalismus jako filosofický směr - důraz na uspořádání struktur do celku, cíl nalézt vztahy mezi strukturami, na prvním místě celek
vývoj je ničím nepodmíněná proměna struktur, strukturalistům vytýkáno, že chápou struktury izolovaně
představitelé: Michael Foucalt, Ferdinand de Saussure
2. strukturalismus jako metoda i směr v humanitních vědách
jazyk - systém, soubor znaků, struktury se vzájemně ovlivňují
1926 – Pražský lingvistický kroužek – sdružoval jazykovědce z celého světa, např. Roman Jakobson, Sergej Trubeckoj, Bohuslav Havránek, Vilém Matesius, Jan Mokařovský, otázky aktuálního členění výpovědi
pragmatismus
- pragma = čin, jednání, praxe
- směr subjektivně idealistický a agnostický
- vznik v 70. letech 19. století v USA, rozvoj zejména v anglosaských zemích, u nás např. Karel Čapek
- zdroje empirismus a pozitivismus - navazuje na jejich tradice, čerpali z Davida Huma, Augusta Comta a Herberta Spencera
- tento směr se mění v souvislosti s politicko-ekonomickou situací
- 2 varianty:
1. populární pragmatismus - vyjadřuje zájmy konzumní společnosti
2. filosofický pragmatismus - řeší tři základní filosofické otázky: otázka pravdy, poznání a morálky
a) otázka pravdy - k pravdě skeptičtí, neuznávají absolutní a objektivní pravdu, pravdu může mít každý, měřítkem pravdy užitečnost a prospěšnost pro praktický život člověka nebo skupiny, nemusí být shodná s realitou
b) otázka poznání - důležité osvojit si metodu jak se k poznání dobrat
c) otázka morálky - zděděný předsudek, v praktickém životě neexistují morální zákony platné a prospěšné pro všechny
představitelé:
William James - co je účelné pro mě, to je správné a pravdivé, neexistuje objektivní pravda, subjektivní pravda dána přístupem člověka
John Dewey - význam v sociální teorii a pedagogice, není důležité mít znalosti, ale osvojit si způsoby jak se k nim dobrat, ve jménu zkušeností dítěte odmítal pevné pedagogické plány
novotomismus
- křesťanský filosofický směr
- navazuje na učení Tomáše Akvinského (představitel vrcholné scholastiky)
- prameny poznání víra (pravda zjevená) a rozum (pravda rozumová)
- metoda „pro a proti“
- 1879 papež Lew XIII. vyzval katolické ideology ke studiu filosofie a doporučil studium tomismu, znovuobjasnění podstaty světa spojením dogmat s vědeckými poznatky
personalismus
- křesťanský směr
- vznik koncem 19. století v USA
- v teologii klade důraz na osobnost => víra v osobního Boha, svět vznikl z vůle boží, svou vůlí svět udržuje
- ve filosofii je osobnost chápána jako nejvyšší hodnota, která je zdrojem ostatních hodnot, hodnota je výsledkem svobodné aktivity, osobnost realizuje vlastní já
- základní myšlenky personalistů:
1. příroda (svět) je souhrnem osobností v různém vývojovém stádiu, uznávají pohyb a vývoj, osobnostmi i věci a zvířata
2. příroda je řízená Bohem (nejvyšší osobností)
3. poznání je druhem tvůrčí aktivity osobnosti
4. sama osobnost je měřítkem pravdy, změna světa možná na základě změny osobnosti
fenomenologie
- fenomén = jev
- předmětem to, co se jeví, zkušenosti, skutečnost
- empirismus jako základ
- analýza fenoménu - dvojvrstevnatost
1. vrstva - empiricko-reálného, základem našeho vnímání, na jejím základě zkušenost
2. vrstva esencí - esenciálních faktů - pravzor, nedá se poznat smysly, můžeme poznat vhledem, vnuknutí, fenomenologie = filosofie esencí
- zakladatel fenomenologie Edmund Husserl
- další představitelé: Johann Heinrich Lambert, Max Scheler, Martin Heidegger
- Jan Patočka - při poznání je nám vždy něco skryto, nikdy se nedobereme konečné a absolutní pravdy
- přirozený svět - trvající rámec lidské existence, určil tři etapy lidské existence:
1. zakotvení - člověk se umisťuje ve světě a ve vztazích
2. fungování v zařazenosti - zajištění a reprodukce existence - škola, práce, rodina
3. sebezískávání sebevydáváním - etapa života pro jiné, získává pravou souvztažnost ke světu, práce pro jiné
hermeneutika
- 20. století, Hermés = posel bohů, Hermenes = vykladač
- hledání metod pro výklad a pochopení světa a člověka
- vysvětlování a pochopení znamená víc než pouhou reprodukci, interpret do výkladu vnáší vlastní já - předporozumění - důležité pro budoucí porozumění
- předporozumění je podmíněno - dějinná podmíněnost (doba, kultura, dějinost)
- dějinost - vývojová fáze našeho bytí ve světě
- dějinost zahrnuje:
1. společenská dějinost - celková historická situace
2. individuální dějinost - závisí na nás, na fázi vývoje a zakotvení v čase pro porozumění a interpretaci, význam jazyk
- hermeneutický kruh - v něm se pohybuje naše porozumění, obohacování předporozumění
- využití hermeneutiky v duchovních vědách, historii, výkladu jazyků
- zakladatel Hans Georg Gadamer
- vychází se z Hegela a Wilhelma Diltheya
Žádné komentáře:
Okomentovat