konfliktní situace
- konfliktní situace – rozpor mezi požadavky sociálního prostředí na chování jednotlivce a jeho vnitřní tendencí k určitému chování, situace která vyžaduje zásadní řešení, pokud se správně řeší, nemusí dojít ke konfliktu
- konflikt = spor
- druhy konfliktů:
1. vnější konflikt
a) prostředí klade na chování člověka protikladné požadavky
b) v kolektivu lidí
2. vnitřní konflikt – v člověku samém vzniknou protikladné tendence
3. vnějšně vnitřní konflikt – tendence jednat jinak než se požaduje
- zdroje konfliktů:
1. zvenčí – různé objektivní příčiny, nemůže ovlivnit, např. nedostatek finančních prostředků, vlastnosti jiných lidí, nepřiměřené požadavky, chyby ve výchově
2. zevnitř – tělesné a duševní vlastnosti (např. při volbě povolání), momentální duševní a tělesný stav, nedostatek zkušeností a vědomostí, nedostatky v dovednostech a návicích, nedostatek schopností, dynamické vlastnosti osobnosti, charakterové vlastnosti, morální zásady, sebepodceňování a sebepřeceňování
- sklony ke konfliktům – nejsou u všech stejné
1. konfliktogenní lidé = konfliktotvorní lidé se zvýšenou náchylností ke konfliktům, mají zvýšenou „schopnost“ vyvolávat konflikty, většinou jsou citově velmi dráždiví, kteří se špatně ovládají
2. maladjustace – maladjustovaní lidé mají trvalé selhání přizpůsobivosti
- zásady při řešení konfliktů:
1. snažit se nedopustit, aby konfliktní situace přerostla v konflikt – poslouchat spíš rozum než city
2. konflikt řešit, neodkládat ho – hromadění konfliktů
3. provést rozbor situace, naplánovat řešení – racionalizace konfliktu
4. zaměření na motivy a cíle jednání, změnit k nim postoj
5. zaměřit se na sebe samé, snažit se objektivně posoudit vlastní klady a nedostatky, následná sebekontrola v následujících životních situacích
- konflikty jsou impulsem k sebevýchově, zdrojem změn, zabraňují stagnaci, stereotypu, prověřují a zhodnocují mezilidské vztahy
- silný, dlouhotrvající konflikt může vést až k frustraci, ta se týká osobnosti i celých sociálních skupin
- konsensus – většinový souhlas, shoda postojů a názorů, mnohdy k němu dochází automaticky (bez problému)
- nemusí ke konfliktu dojít, protože skupina situaci za konfliktní nepovažuje
- ke konfliktu nemusí dojít pokud – stejné postoje, společné zájmy, souhlas se způsobem, jak se k němu dostat
- concensus iuris (do politického myšlení zavedl Cicero) – shoda právních názorů, v případě že nedojde ke konsensu, přichází etapa vyjednávání a dialogu
sociální deviace
- deviace – formy porušování norem, zákonů, pravidel a zvyklostí, odchylky od společenských norem
- deviace jsou např. krádeže, podvody, užívání drog, nevěra…
- vědomé porušování řádu, vytváření gangů, podsvětí, např. hnutí skinheadů, extrémních stran, sekt, vytvářejí si vlastní pravidla, zvyklosti a dohody
- pozitivní deviace – vystupování proti špatnému sociálnímu systému
- deviace je do jisté míry normální a přirozený jev, patří k dynamice střídání generací
- deviantní chování – když se člověk stále dostává do konfliktů se společností, protože soustavně porušuje její normy, např. záškoláctví, užívání drog, alkoholismus a všechny formy kriminality
- největší náchylnost k deviantnímu chování v období zásadních proměn, zejména období adolescencea v období chronického stresu
- teorie vytěsnění poukazují na podíl sociálního okolí na deviantním chování některých jednotlivců, vylučuje totiž některé členy ze svého středu, upírá jim lidskou důstojnost nebo jim neumožňuje, aby napravili své chyby, nedá jim novou šanci
- rasismus – staví na stereotypu, který na podkladu záprného předsudku upírá vybrané skupině lidí (např. Židům, Romům, černochům atd.) některé lidské kvality
- při osvojování deviantního chování je často důležitým činitelem špatná parta, ve které je porušování norem výrazem opovržení vůči světu dospělých
- party se mění v gangy, jestliže jejich členové najdou společného nepřítele, potom se integrují a vytvářejí si pevnou hierarchickou organizaci v čele s vůdcem
- podsvětí je souhrný výraz pro sociální sítě, kruhy a organizace, které vykonávají nelegální činnost
- vandalství – trestný čin výtržnictví, pachatelé většinou podprůměrně inteligentní, kteří jednají pod vlivem alkoholu, příkladem vandalství je např. převracení popelnic, rozbité pomníky na hřbitovech
- kriminalita – chápána jako zločinnost, soubor trestné činnosti, je to společensky nebezpečný jev, který příslušné státní orgány stíhají
- kriminologie – věda, která zkoumáokamžitý stav, strukturu a dynamiku kriminality
- kriminalita může být:
1. zjevná – trestné činy, které byly odhaleny a odsouzeny
2. latentní = skrytá – není odhalena a vyšetřena, její pachatelé nejsou potrestáni
- předcházení (prevence) kriminality – druh činnosti státu, jenž si klade za cíl vyhledávat cesty a možnosti efektivního působení na kriminalitu s cílem její postupné likvidace, důležité místo zde zaujímá i právní osvěta a výchova
Žádné komentáře:
Okomentovat