- zaměřuje se na studium individua jako aktivní bytosti, která mění sebe i prostředí
- zkoumá zákonitosti utváření lidské psychiky za daných konkrétních podmínek
- zabývá se schopnostmi, temperamentem, charakterem, dynamickou strukturou osobnosti atd.
- psychologie osobnosti důležitá pro vysvětlení lidských vztahů, vztahů mezi jedinci a skupinami a činnosti lidí
- zabývá se procesem utváření a zákonitostmi duševního života, který se projevuje v individuálních vlastnostech osobnosti a v charakteru její činnosti
osobnost:
- společenská bytost, která plní určitou společenskou roli a zaujímá určitou společenskou pozici
- konkrétní jedinec se všemi svými zvláštnostmi, individuum
- reprezentant skupiny lidí s určitými znaky (např. osobnost dospívajícího)
- v psychologii nemá osobnost hodnotící význam, tento výraz se vyskytuje v běžném životě (u lidí s mimořádnými vlastnostmi a kvalitami)
- osobnost není neměnná, je dinamická, relativně stálá
- člověk - mnohostranná bytost, biologicky, historicky i společensky podmíněná
- vlivy na utváření osobnosti:
1. dědičnost - fyzické i psychické vlastnosti (např. temperament)
2. prostředí - přírodní (menší vliv) a společnost (velký vliv)
3. výchova - záměrné působení na jedince
4. růst - vnitřní činitel vývoje
- osobnost navenek jako celek s určitou strukturou
- strukturu osobnosti tvoří psychické vlastnosti, obecné i individuální, ty se projevují v chování a prožívání člověka
- složky struktury:
1. schopnosti člověka - vlastnosti, které umožňují člověku naučit se určitým činnostem a vykonávat je, např. orientace
2. rysy osobnosti - laicky povahové vlastnosti
3. temperament
- rysy osobnosti (typické pro každého člověka, relativně stálé):
1. vztah k lidem
2. introverze x extraverze
3. dominance x submise
4. sebedůvěra x sebepodceňování
5. rozhodnost x nerozhodnost
6. vytrvalost x nedostatek vytrvalosti
7. sebeovládání
8. stabilita x labilita
charakter:
- charakter = emoční inteligence
- souhrn psychických vlastností, které se zakládají na morálních zásadách a projevují se v chování člověka
- charakter je ovlivňován temperamentem člověka a jeho schopnostmi
- je usměrňován celkovou rozumovou vyspělostí člověka
- charakter se projevuje v cílech, které si člověk klade a v prostředcích, které používá k jejich dosažení
- všechny vlastnosti charakteru vytváří u normálního člověka jednotu
- souhrn kladných i záporných vlastností
- vědní disciplína charakterologie
- není vrozený, dědičný ani neměnný
- vytváří se během života, mění se v souvislosti s praktickou činností a získáváním zkušeností
- vlivy na utváření charakteru:
1. prostředí
2. schopnosti a dovednosti
3. temperament (vzájemné ovlivnění)
- okruhy vlastností:
1. vztah k lidem
2. vztah k práci a povinnostem
3. vztah k prostředí
4. vztah jedince k sobě samému = sebepojetí, sebehodnocení, seberealizace
- reálné já - jaký jsem, kam patřím, co dovedu
- zrcadlové já - jak nás vidí ostatní
- ideální já - přání, jakými bychom chtěli být
- s charakterem souvisí také pojem svědomí - systém morální kontroly a autoregulace, vnitřní hlas, který člověku říká, co je dobře a co špatně, pocit uspokojení když člověk jednal v souladu s morálními zádadami, výčitky při porušení těchto zásad
temperament:
- dynamické vlastnosti osobnosti - soubor vlastností které určují dynamiku celého prožívání a chování osobnosti (tempo průběhu a střídání psychických procesů, stavů, činností, jednání a jejich intenzitu)
- rychlost a intenzita reakcí člověka na různé podněty, délka trvání různých duševních zážitků, jak výrazně je člověk projevuje navenek
- soubor duševních vlastností osobnosti, které se projevují ve způsobu chování a prožívání
- někdy se nazývají vlastnostmi citové a snahové vzrušivosti
- tyto vlastnosti určují jakým způsobem city vznikají, probíhají a jaký je jejich výraz
- vrozený základ
- založeno na činnosti nervové soustavy a žláz s vnitřní sekrecí
- poměrně stálé, můžeme pozměnit výchovou a sebevýchovou
- nejstarší teorii vypracoval řecký lékař Hippokrates (5. stol. př. Kr.), dále ji upravil lékař Galenos (2. stol. př. Kr.); podle nich esistují v těle 4 tekutiny: krev (sanguis), žluč ( cholé), černá žluč (melan-cholé) a sliz, hlen (phlegma)
- čtyři základní typy temperamentu:
1. sangvinik - nestálý, živý, veselý, společenský, značně pohyblivý, rychle se střídají ne příliš hluboké city, jeho city nejsou trvalé
2. cholerik - výbušný, dráždivý až vzteklý; náhlé, silné emocionální reakce, těžko se umí ovládat
3. flegmatik - pomalý, klidný, má slabé, pomalu vznikající citové reakce, navenek málo výrazné, jeho city jsou stálé
4. melancholik - sklíčený, těžko prožívá i menší nesnáze, city u něho vznikají pomalu, ale bývají trvalé
- žádný člověk není absolutně čistým typem
- I. P. Pavlov - typologie na základě nervových procesů a vyšší nervové činnosti
- Jung - dva typy osobnosti:
1. introvert - uzavřený, nejistý, málo průbojný, intenzivní vnitřní život a hluboké city
2. extrovert - společenský, přístupný, otevřený, snadno přizpůsobivý
- H. J. Eysenck - čtyři typy nervové činnosti na základě introverze – extroverze a stability – lability; cholerik labilní extrovert, sangvinik stabilní etrovert, flegmatik stabilní introvert, melancholik labilní introvert
Žádné komentáře:
Okomentovat