15. Základy ekonomie a ekonomiky

Ekonomie
- věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti v hospodářském životě společnosti
- nauka o zákonitostech společenské výroby a rozdělování a oběhu materiálních statků
- interdisciplinární věda, která využívá různé disciplíny, využívá výsledků a metod (psychologie, sociologie, historie, filosofie, matematika, statistika)
- je abstraktní
- dva základní přístupy v myšlení:
1. pozitivní – tak jak to je doopravdy, objektivní, bez citového zabarvení
2. normativní – jaký by měl hospodářský život být, aby to přineslo blahobyt
- předmět zkoumání ekonomie – výroba, rozdělování a oběh bohatství
- dvě základní složky ekonomie:
1. makroekonomie – všímá si ekonomie jako celku (celkový důchod, DPH)
2. mikroekonomie – všímá si dílčích jevů – trh, ekonomický subjekt


Ekonomika
- oblast společenské praxe, v praxi využívá ekonomie
- hospodářství – činnost
- hospodaření – souvisí s chodem ekonomiky, např. plánování, výroba, prodej, zásobování, financování
- hospodárnost – účelnost vynakládání prostředků v porovnání s výsledkem práce

- základní subjekty ekonomického života:
1. domácnost – rodina, jednotlivec
2. podnik, firma = podnikatelské subjekty – nabídnutí výrobků, poptávka po surovinách
3. stát – poptávka
- potřeba – motivační činitel, signál nedostatku:
- zbytné; nezbytné – potraviny, bydlení, ošacení
- hmotné; nehmotné – služby
- volné; vzácné
- individuální; kolektivní – zdravotnictví, kultura, životní prostředí, vzdělání
- uspokojování potřeb – pomocí statků a služeb
- ekonomické statky a služby – vzácné (omezení zdrojů)
- výroba zdroje – přírodní (půda, kapitál), práce

- statek – výsledek výrobního procesu
- statky rozdělujeme na:
1. volné – v přírodě volně dostupné, neprojdou výrobním procesem (vzduch, houby)
2. ekonomické – projdou ekonomickým procesem

1. hmotné – spotřební a výrobní (= kapitál)
2. nehmotné – k uspokojení doševních potřeb (např. hudeba, hudební skladba)

1. výrobní = provozní = kapitálové – suroviny, které se spotřebovávají
2. investiční – spotřeba postupně – odpisy – stroje, výrobní haly = amortizace

- služba – užitečná činnost, která uspokojuje člověka svým průběhem
- dělíme je na:
1. věcné – např. opravy, nevzniká nový výrobek
2. osobní – např. masáž, kadeřnictví, výuka, obchod
- předpoklady výroby ekonomických statků – lidská práce (užitečná, cílevědomá, účelná a cílená lidská činnost), množství práce důležité pro stanovení ceny výrobku, podle:
1. počtu lidí a jejich schopností
2. intenzity práce
3. délky pracovní doby
4. nástroje a výrobní zařízení
5. suroviny z nichž se vyrábí
6. spotřebované energie
7. zemědělská půda
- ekonomické statky – mohou být vzácné, vzácnost vede k rozhodování o způsobu snížení vzácnosti zvýšením dostupnosti výrobku nebo statku

- 3 základní ekonomické otázky:
1. co se bude vyrábět
2. množství
3. pro koho a za kolik

- kapitál – nutný pro výrobu, podoba:
1. peněžní
2. věcná – stroje, budovy…
3. nehmotná – technologie, pracovní postupy…
- akumulace kapitálu = proces postupného hromadění
- reprodukce kapitálu:
1. prostá – vyrábí se stejně, kapitál jen na obnovu
2. rozšířená – větší kapitál, rozšířená výroba – zvýšení počtu pracovníků, nové stroje, budovy, zvýšení norem…
- přírodní zdroje – omezené = vzácné, musí projít výrobním procesem
- každý výrobní faktor by měl přinášet užitek, vynášet, přinést zisk, výnos = důchod
- formy důchodu:
1. práce => mzda
2. kapitál => zisk nebo úrok
3. přírodní zdroje, půda => půdní renta

- ekonomické systémy – souvisejí s historickým vývojem společnosti
1. zvykový systém – založen na zkušenostech a na tradici, přenos z generace na generaci, v primitivních civilizacích
2. příkazový systém – plánované hospodářství – soukromé vlastnictví na posledním místě
3. tržní ekonomika – na základě trhu – nabídka a poptávka, na prvním místě soukromé vlastnictví, pak státní
4. smíšený systém – základem trh, stát si ponechává určité mechanismy k ovlivňování ekonomiky , v případě potřeby je využívá; stát – moc zákonodárná (zákoník práce, daňové úlevy), moc výkonná (celní správa)

- ekonomické sektory
1. primární sektor – zemedělství, těžba, lesnictví, rybolov
2. sekundární sektor – spracovatelský průmysl, stavebnictví
3. terciární sektor – služby: doprava, školství, zdravotnictví, peněžnictví, obchod, cestovní ruch
4. kvarterní sektor – informace

- principy fungování tržního mechanismu:
1. co se bude vyrábět – v tržním hospodářství rozhoduje zákazník – nabídka a poptávka
2. jak se budou výrobky vyrábět – závisí na konkurenci
3. pro koho jsou výrobky vyráběny – nabídka a poptávka

- trh – společensky uspořádaná směna zboží; místo, kde se střetává nabídka s poptávkou
- rozdělení trhu:
1. podle množství druhu zboží:
- dílčí trh = jeden druh zboží, např. auta, kytky
- agregátní trh = více druhů zboží
2. podle území:
- místní trh – regionální, městský trh
- národní
- stětový
3. podle funkce:
- trh výrobků a služeb
- trh práce
- finanční trh - peníze a cenné papíry
- předmětem směny zboží = výrobky
- důležitá vlastnost zboží – směnná hodnota zboží – částka vyjádřena v penězích = cena zboží
- cena zboží – částka vyjádřena v penezích, kterou je ochoten kupující zaplazit, prodávající prodat
- cena má i informační funkci – informuje o nákladech, z hlediska spotřebitele – náklady na získané zboží

- podmínky fungování tržního hospodářství:
1. soukromé vlastnictví
2. cenový systém (cena vede k vytváření rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou
3. konkurence

- nabídka:
1. individuální - jeden výrobce nabízí jeden určitý výrobek
2. dílčí – jeden výrobek od různých výrobců
3. agregátní – různé výrobky od různých výrobců
- vlivy na nabídku:
1. náklady výrovy – suroviny, nástroje, energie, práce, likvidace odpadů, snižování nákladů – technický pokrok, automatizace výroby
2. ceny substitutů = výrobky, které mohou určitý produkt ve výrobě nahradit
3. organizace trhu
4. změny výrobních podmínek

- poptávka – množství zboží nebo služeb, které jsou ochotni za určitou cenu kopující koupit
1. agregátní – vše, co by chtěl kupující koupit
2. individuální – poptávky jednotlivých kupujících
3. dílčí – jeden druh
- faktory ovlivňující poptávku:
1. cena – nižší cena => vyšší zájem
2. změny substitutů (náhradní suroviny) a komplementů (služby spojené s daným výrobkem, např. auto – pohonné hmoty, pojištění)
3. změny ve výši důchodu
4. změny v populaci
5. zvyky obyvatelstva – jejich vkus, preference
- ideální stav trhu – nabídka a poptávka se rovnají