sociální stratifikace
- rozvrstvení společnosti na určité skupiny
- vznik sociálních vrstev:
1. dělba práce – duševně a fyzicky pracující
2. podle věku – děti a mládež, lidé v produktivním věku, důchodci
3. podle stupně vzdělání – základní, středoškolské a vysokoškolské vzdělání
- z historického hlediska se uznávají tři typy společenských vrstev:
1. kasty – indická společnost, uzavřené skupiny, příslušnost ke kastám dědičná, dědičné i povolání, zvyky a výsady, odlišné i zevnějškem – oblečení; dělí se na vyšší a nižší kasty, nemožnost sňatku s příslušníkem jiné kasty
2. stavy – stavem byla nazývána skupina lidí, která měla stejný status, ten byl tvořen souborem privilegií, práv a povinností, ze středověku, 3 stavy – panský, kněžský a poddanský; pojednání v traktátu Chelčického – O trojím lidu – nesouhlas; dále se rozlišovalo 5 stavů: panský, kněžský, městský (měšťanský, selský), dělnický a spodina společnosti
3. třídy – polovina 19. století, spojeno s Marxem, nástupem kapitalismu a rozvojem trhu, dvě antagonistické třídy, mezi nimiž probíhá nesmiřitelný boj, třída kapitalistů a proletářů, vykořisťovatelé a vykořisťovaní
- znaky určující třídu:
1. prestiž povolání
2. ekonomické (spotřební) hledisko – výše příjmu
3. podle vzdělání
- třída moci – vyděluje se uvnitř jednotlivých stratifikačních skupin (dělníci – dělničtí vůdci)
- přechod z jedné třídy do druhé – možný, společenský vzestup, propad (degradace)
- různé definice tříd z hlediska sociologického:
1. subjektivní– třídy chápeme z pohledu subjektu (ze svého já)
a) třída je založena na společenském hodnocení – jedinec je zařazen podle hlediska ostatních, jak jej ostatní oceňují a zařazují
b) třída jako skupina lidí, která má stejné vědomí druhu, podobné společenské postavení, třídní příslušnot je určena tím, co si o sobě myslí jednotlivci nebo skupiny lidí (inteligence, vzdělání, podnikatelé)
c) jako forma politické moci – vládnoucí a ovládaní
2. objektivní – třída jako určitá forma ekonomické kategorie, třídní příslušnost je určena postavením jednotlivce v ekonomickém systému (bohatství, příjmy, povolání…)
společnost
- termínem společnost se označují relativně malé skupiny, ale i celé lidstvo, široký termín
- určité seskupení lidí, týká se např. určitého státu, národu, udržuje kontinuitu, soudržnost v čase, funkce biologická, má zajišťovat socializaci jedince, vytváří se hodnotový a normativní systém
- méně početné seskupení – má určitý cíl, poslání (kulturní) => jít do společnosti, za kulturou
- jeden člověk, např. večer budu mít společnost
- majorita – většina, velká společnost
- minorita – menšina, menší skupina
1. v širším smyslu každá skupina, která bude oproti jiné skupině v menšině
2. v užším smyslu menší část celku, která se bude od majority lišit určitými znaky (např. rasa, náboženské vyznání, rodilá řeč => etnická, národnostní menšina)
- v soužití majority a minority bývají problémy, přestože ústava zaručuje rovná práva
- elita – početně malá skupina, výsadní postavení, nejlepší, vybraná skupina
sociální skupiny
- skupiny které tvoří tzv. skupinové prostředí, v něm probýhá socializace
- skupina – tvořena dvěma a více členy
- skupiny jsou různorodé:
1. primární skupiny
- založeny na osobním kontaktu členů
- jsou to malé skupiny
- mezi členy vznikají vztahy důvěrnosti, ty jsou základem soudržnosti skupiny
- vznikají na základě dobrovolnosti
- uspokojování určitých potřeb – motiv členství
- jsou dlouhodobé
- vysoká angažovanost každého člena
- 3 typy těchto skupin – rodina, dětské herní skupiny, sousedství a sousedské vztahy
2. sekundární skupiny
- všechny které nebyly označeny jako primární
- chybí osobní vztah
- např. škola, zájmové organizace
- dělení podle členství:
podle členství:
1. členské (vlastní) – člověk je členem skupiny
2. nečlenské – člověk není členem skupiny
podle velikosti:
1. velké skupiny – např. národ, obyvatelé velkého města
2. malé skupiny – např. rodina, školní třída
podle stability:
1. přechodné skupiny – např. návštěvníci kina, cestující
2. stálé skupiny – např. rodina, školní třída
další dělení podle stejnorodosti, soudržnosti, cíle a zaměřenosti
- asociace – formální skupina (pracovní skupina, politická strana, armáda, skupiny ve věznicích), vytvoření dobrovolné i nedobrovolné, většinou dlouhodobé
- etnické skupiny – založeny na faktickém členství
- referenční skupina – s jejími hodnotami a normami se jedinec ztotožňuje, skupina ke které tíhne, členem které by chtěl být
- teorie referenčních skupin ve 20. století – předpokladem pluralita skupin, člověk je členem více skupin, existence členských a nečlenských skupin
- vztah mezi skupinami:
1. vztah spolupráce
2. vztah lhostejnosti – indeferentní
3. nepřátelský vztah
- člen se s referenční skupinou ztotožňuje, s členskou skupinou se přestává identifikovat, bez ohledu na vztah mezi skupinami člověk sám zaujímá k referenční skupině vztah přátelský
- problém – referenční skupina může být uzavřená (např. kasty)
- člověk se na členství v nové skupině předem připravuje – anticipace
- problém členské skupiny v chování k přebíhajícímu jedinci, 3 fáze:
1. zvýšená komunikace
2. nulová komunikace
3. exkomunikace
- stav sociálního vykořenění nastává pod velkým sociálním tlakem a psychickým stresem
- vztah k odpadlíkům bývá kritičtější než k nepřátelům
davy
- dav je seskupení lidí na určitém místě a z určitého podnětu, za určitým účelem, velká skupina
- lidé jsou v bezprostředním kontaktu a reagují na stejné podněty shodným nebo podobným způsobem
- dělení davů:
1. homogenní – dav, který má stejný zájem, ideologii, např. diváci na stadionu, věřící v kostele
2. heterogenní
a) anonymní – např. pouliční dav
b) neanonymní – např. parlament
1. aktivní
a) davy útočné = ničící – např. demonstranti
b) únikový = panický dav
c) získávací dav – např. při výprodejích
d) expresivní dav = emoční – demonstrace
2. pasivní – posluchači, diváci na kulturních akcích (koncerty, divadlo, kino)
- teorie davového chování – člověk se řídí instinkty, city, ztrácí nad sebou rozumovou kontrolu, chybí mu morální zodpovědnost, anonymita davu (pocit moci a bezpečí před možnými sankcemi), nápodoba
- v davu se uplatňují primitivní, ale silné pudy a emoce
- emocionální způsob chování převládá nad rozumovým jednáním
Žádné komentáře:
Okomentovat