paměť
- proces nebo schopnost organismu odrážet minulé prožívání a chování člověka v jeho vědomí
- vytváří se zkušenost člověka
- soubor procesů, které umožňují osvojení informací, jejich uchování a vybavení
- paměť je základním předpokladem učení
- fáze paměti:
1. vštípení do paměti = zapamatování - dochází k transformování informací do takové formy, kterou dokáže paměť uchovat
2. pamatování = podržení v paměti - různě dlouhé, pro tuto fázi charakteristický proces zapomínání (záporný i kladný význam)
3. vybavování - uvědomíme si to, co už jsme jednou prožili
stupně vybavování:
a) znovupoznání - minulé prožívání oživíme pouze při opakovaném působení podnětu
b) vzpomínání = upamatování – přímo nepůsobí podněty, které na nás kdysi působily, ale podněty zcela jiné, je zde záměr vzpomenout si, otázky, věcné pomůcky (mapa, schéma)
c) reprodukce - vybavené se úplně shoduje se zapamatovaným (např. vzorečky…)
- vystopovány mechanismy vybavování - zformovány jako asociační zákony:
a) zákon příčiny a následku
b) zákon části a celku
c) zákon širších a užších pojmů
- vlastnosti paměti:
a) rychlost zapamatování
b) pohotovost vybavování
c) rozsah a přesnost zapamatování a vybavování
d) délka zapamatování
- druhy paměti:
1. podle toho jak zapamatováváme a jak vybavujeme
a) úmyslná paměť (= záměrná) - cíl
b) neúmyslná (= bezděčná)
2. podle způsobu zapamatování a vybavení, podle funkce signálních soustav
a) mechanická
b) logická
3. podle délky trvání
a) dlouhodobá - uchování a vybavení závisí na tom, jak jsme si informaci osvojili
b) krátkodobá - pracuje nejčastěji se sluchovými a zrakovými vjemy, informace z krátkodobé paměti lze přenést do dlouhodobé paměti, hlavní podmínkou tohoto přenosu je opakování
- typy paměti:
a) názorný - první signální soustava, tváře, barvy, zvuky
b) slovně logický - pojmy, slova, myšlenky
c) citový
- zapomínání - největší část osvojovaného zapomínáme zpravidla bezprostředně po zapamatování, na míru zapomínání má vliv mnoho činitelů (porozumění, zájem apod.), většinou zapomínáme to, co nepoužíváme, přičemž abstraktní informace zapomínáme rychleji než konkrétní
deklarativní paměť - explicitní nebo přímá paměť, spolu s implicitní pamětí tvoří dlouhodobou paměť, její obsah lze vyjádřit výroky, slovy, člení se na sémantickou paměť pro fakta a epizodickou paměť pro události
implicitní paměť - nedeklarativní, nepřímá paměť, její významnou součást tvoří paměť pro dovednosti (např. jízda na kole)
pozornost
- psychický stav člověka, který se projevuje zaměřeností a soustředěností našeho vědomí
- pozornost je výběrová, soustředíme se vždy na jednu činnost nebo jeden objekt, dokážeme ale pozornost přenášet z jedné činnosti na druhou
- soustředěná pozornost vyžaduje splnění několika podmínek: motivace, přestávky v činnosti, případně střídání různých činností, vysokou aktivační úroveň, návyk soustředěného věnování se činnosti apod.
- zaměřenost - člověk si vybírá jenom některé podněty, ty se dostávají do centra vědomí, ostatní podněty zůstávají na okraji pozornosti
- síla (intenzita) pozornosti kolísá i během dne, je různá, ovlivněna mnoha faktory (zájem x nezájem; únava, tělesný stav…)
- stálost - v délce soustředění na určitý podnět
- rozsah - schopnost našeho organismu kolika podnětům se můžeme najednou věnovat
- přenášení (= rozdělování) pozornosti se projevuje v rychlosti přenášet pozornost z jednoho podnětu na druhý
- roztržitost - přílišné zaměření na jeden podnět
- roztěkanost - neschopnost soustředit se vůbec
- druhy pozornosti:
a) zaměřená (= úmyslná) - slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli, v průběhu dětství a mládí se prodlužuje doba pozornosti
b) bezděčná (= neúmyslná) - podnět bývá neobvyklý, je podmíněna změnou v prostředí (např. zvuk, světlo apod.), je rychle upoutána, ale také rychle pomíjí
c) poúmyslná
- zaměření pozornosti:
a) ven - vnější pozornost, řídí psychickou činnost
b) dovnitř - vnitřní pozornost
- spojitost pozornosti - jedna tlumí druhou
- s pozorností souvisí zaměřenost, která zahrnuje motivaci i odpovídající pozornost, může být krátkodobá, ztratí se po dosažení určitého cíle (např. dokončení nějakého úkolu), nebo dlouhodobá, která souvisí s životními cíly člověka
myšlení
- člověk se v procesu poznání snaží poznávat vztahy a souvislosti, hledat zákonitosti, rozlišovat podstatné od nepodstatného, toho může dosahovat proto, že disponuje vyšší formou poznání, tj. myšlením
- myšlení je schopnost člověka na základě smyslového poznání a spolu s ním poznávat obecné, zákonité, podstatné souvislosti a na základě toho určovat cíle své činnosti
- pojem = výsledek myšlení - vystižení podstatných a obecných znaků
- soud = vyjádření vztahu mezi dvěma pojmy
- úsudek = vyjádření vztahu mezi dvěma nebo více soudy
- premisy = soudy z nichž vycházíme
- závěr = vyvozený soud
- vývojové stupně myšlení:
1) manipulace s předměty
2) hlasitá řeč
3) vnitřní proces
- myšlenkové operace:
1) analýza = členění celku na části
2) syntéza = spojování částí v celek
3) třídění
4) srovnávání = zjišťování podobností a odlišností mezi podněty
5) abstrakce = vyčlenění podstatného (abstruhace) a odhlížení od nepodstatného
6) zobecňování = na základě příkladů obecné zákonitosti, zjišťujeme stejné vlastnosti
7) indukce = vyvozování obecných tvrzení (např. poučky, definice) z konkrétních příkladů
8) dedukce = aplikace obecného na konkrétní příklad
9) analogie = vyvozování poznatků o jevu na základě jeho podobnosti s jevem jiným
- myšlenky se vyjadřují:
vnitřní řečí - kterou myslíme
vnější řečí - psaná nebo zvuková forma
- druhy myšlení:
praktické - řešení praktických činností, např. když nejede auto
konkrétně názorné - využívá názorných představ, např. plánování cesty
abstraktní - pracuje s pojmy, symboly, např. filosofické myšlení
konvergentní - řešení úloh s jedním řešením
divergentní - hledáme více řešení
- vlastnosti myšlení:
hloubka - proniknutí do podstatných a ne povrchních vztahů
šířka (obsažnost) - postihnutí všech problémů
pružnost - nepřidržování se zastaralých způsobů myšlení
kritičnost - podrobování cizích i svých názorů kritice
tvořivost - originální postupy myšlení
řeč
- nástrojem myšlení
- vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi
- umožňuje komunikovat (dorozumívat se)
Žádné komentáře:
Okomentovat