socializace
- socializační proces, přetváření člověka z bytosti biologické na společenskou, začleňování jedince do společnosti
- socializaci lze chápat z hlediska:
1. fylogenetického – jak se člověk během svého historického vývoje polidšťoval a zespolenšťoval
2. ontogenetického – jak jedinec ve svém vývoji získal lidské znaky, sociální vývoj jedince
- způsoby socializace:
1. sympatie a citová nákaza – např. nálada na pohřbu, svatbě, sportovním utkání, móda
2. nápodoba – neprobýhá mechanicky, ale výběrově, ne vždy žádoucí (zejména u mladých lidí, když si vyberou špatný vzor)
3. sugesce a autosugesce – přejímání názorů, jde především o prestiž osoby, která sugestivně působí
- 3 složky procesu:
1. porozumění – každý jedinec musí porozumět kultuře do které se začleňuje
2. přijetí kultury – člověk musí přijmout za své soubor norem, pravidel, které společnost vyžaduje a hodnot které sdílí
3. jednání – člověk se řídí podle pravidel, správně hraje svoje společenské role
sociální normy
- pravidla a předpisy
- normy:
1. celospolečenské
2. skupinové – nesmí být v rozporu s celospolečenskými, pokud nejsou – neřád
- underground – bořiči norem a řádů
- význam soiálních. norem v průběhu socializace
- jedna role souvisí s více normami
- sociální norma má obsahovat:
1. kdo a co něco očekává
2. od koho se očekává – pro koho je norma určena
3. co je nutné dělat a čeho je třeba se vyvarovat
4. za jakých okolností se máme takovým nařízením řídit, kdy norma platí
5. tresty, jaké budou následovat při nedodržení normy
6. jaké odměny se budou udělovat za plnění
7. za jakých okolností mohou být považovány za polehčující
8. kdo bude tresty udělovat a kde se budou vykonávat
9. kdo bude poskytovat odměny a jaké
sociální = společenské role
- vyplývají ze socializace jedince, vybavení jedince pro život, pro každodenní styk s lidmi, zapojení do pracovního procesu
- člověk získává určitou společenskou funkci => společenská role
- model chování a jednání – vše (chování a jednání) co společnost od jedince očekává
- role – obsah souhrn práv a povinností
- společenská pozice – místo jedince ve společenských vztazích
- každá skupina vytváří celý systém společenských rolí
- člověk hraje více rolí najednou
- pro správné plnění role důležité:
1. pochopení role
2. dodržení pravidel hry
- dělení rolí:
1. skupinové – postavení ve skupině
2. individuální – každý má své individuální postavení
1. krátkodobé – např. role diváka
2. dlouhodobé – např. role rodiče
1. vynucené – např. pohlaví, národnost, rasa
2. svobodně zvolené – např. škola, povolání, manžel/manželka
- spojitost rolí – např. rodič – dítě; manžel – manželka; sourozenci
- pronikání rolí – např. rodič a zároveň učitel
- vylučování rolí – např. líný člověk nemůže být akticním sportovcem
- způsoby socializace (mechanismy sociálního učení):
1. upevňování nebo posilování žádoucího chování – převládá působení zvenčí, u malých dětí jsou to např. odměny
2. potlačování nežádoucího chování, např. slovní – zákaz, vysvětlení
3. nápodoba = imitace – ztotožnění, identifikace, autosugesce – přejímání názorů
4. hra – např. dětská „hra na maminku a na tatínka“
5. sympatie a citová nákaza
6. stotožnění = identifikace
komunikace
- proces komunikace se uskutečňuje především prostřednictvím jazyka, tj. na úrovni verbálního sdělování
- komunikování není specificky lidský proces, pouze řeč je specificky lidským prostředkem komunikace
- sociální komunikace – přenos informací mezi lidmi, navázání vztahu mezi lidmi, pomáhá udržovat, rozvíjet vztah
- podmínky pro uskutečnění komunikačního procesu:
1. odesílatel = komunikátor – osoba sdělující určitý obsah
2. příjemce = komunikant – osoba přijímající určitý obsah
3. obsah sdělení = komuniké
4. prostor kde se informace šíří – informační kanál, šumy mohou zkreslit informaci
- informaci vysíláme v určitém kódu – kód musí ovládat obě strany
- monolog – přenos jednostranný
- dialog – přenos dvou a více stranný
- role komunikátora a komunikanta se může měnit, jde-li o dialog, nebo může strvávat, jde-li o monolog
- sociální kontakty:
1. přímé (souvisí s city):
a) verbální
b) nonverbální
2. zprostředkované
- prostředky mimoslovní komunikace:
1. mimika – výraz obličeje
2. gestikulace, gesta – kulturně stanovené pohyby
3. pantomimika – postoj celého těla
4. sdělení dotykem
5. vzdálenost osob
6. paralingvistické projevy řeči – např. barva, tón hlasu, síla hlasu, tempo řeči, pauzy
- symbolická komunikace – nemusí mít vždy jazykovou formu, určitý záměr nebo úmysl vyjadřují např. předané květiny, složitým způsobem komunikování je umělecká produkce
řeč
- typická forma mezilidské komunikace, je to znaková soustava nebo soustava symbolického chování, její základní funkcí je sdělování, které se zakládá na konvenci forem a obsahu elementů řeči, prostředkem mluvené řeči je jazyk
- rozeznávají se řeči:
1. mimické
2. gestikulační
3. zvukové
a) prosté
b) modulované
c) artikulované tj. verbální
4. psané
- specifickou funkcí řeči je:
1. pojmenování věcí a jevů
2. vytváření vztahů
3. exprese prožívání – způsob vyjadřování
- řeč je produktem lidské kultury, historicky se mění a vyvíjí, každý člověk se ji učí
- mluvená řeč je vytvářená mluvidly fonací (vydávání, tvoření hlasu) a artikulací (vyslovováním)
- komunikace ve skupině je základem soužití a vzájemné spolupráce, slovní projev je nejdůležitější
životní styl
- způsob jakým vedeme svůj život, jak ho žijeme, všechno to, co si člověk z kultury osvojil a prakticky uplatnil, soubor činností spojený určitou hodnotou orientací, individualizovaný
- pod pojmem způsob života rozumíme pracovní, výrobní, materiální, duchovní, spotřební a další činnost člověka
- v různých dobách se způsob života kvalitativně odlišuje
- složky způsobu života:
1. biologické potřeby – např. potřeba výživy, hygieny, spánku…
2. práce – zdroj obživy
3. vzdělávací aktivity
4. podíl na veřejném životě
5. organizace běžného provozu domácnosti
6. společné činnosti v rámci rodiny – např. příprava do školy
7. způsob trávení volného času
8. péče o zdraví
Žádné komentáře:
Okomentovat