filosofie
- předmět zájmu filosofie člověk a svět
- věda stará jako lidstvo samo
- každý člověk filosofuje, předmětem filosofování cokoliv co nás obklopuje, co vychází z každodenní zkušenosti
- zdrojem filosofie údiv, pochyby a nejistota
- filosofie je universální věda, dříve součástí filosofie všechny vědy, které se později postupně oddělovaly
- rozdělení věd:
1. reálné vědy - přírodní vědy - fyzika, astronomie, biologie, chemie, teoretická medicína; kulturní vědy - duchovní (historie, náboženské vědy, jazykové vědy, vědy o umění) a sociální vědy (sociologie, státověda)
2. formální vědy - matematika a logika
Základní filosofické disciplíny:
1. ontologie = teorie bytí - nauka o jsoucnu, zákonitosti vývoje světa, jeho vznik, struktura, pohyb v prostoru a čase, substance a bytí
2. gnozeologie = noetika = teorie poznání - studuje poznávací procesy z hlediska jejich pravdivosti; empirismus - pravdivé je poznání smyslové, racionalismus - pravdivé je poznání rozumové; pozn. Karel Čapek - noetická poezie
3. filosofická antropologie - snaží se objasnit a poznat podstatu člověka, využívá biologie a psychologie, zaměřuje se na aktivní přetváření člověka a společnosti na základě praktické činnosti
4. etika - součást praktické filosofie, studuje mravní jevy a jejich vývoj (dobro x zlo)
5. logika - studuje platné zákonitosti myšlení a jeho správné formy
6. filosofie dějin - zaměřuje se na proces historie a historického poznání
dějiny filosofie
- vývoj filosofického myšlení
- počátky Evropského filosofického myšlení: 7./6. stol. př. Kr.
- doklady dvojího druhu:
1. přímé - pouze zlomky
2. nepřímé - odkazy z děl
1. Milétská škola
- škola přírodní => materialisté
- důležitá kvalita
- zabývali se hledáním pralátky, praprincipu
- prazáklad vždy jen jeden => monismus
Thales
- jako pralátku určil vodu
- země podle něj placka plující na nekonečném oceánu
- neuvažoval o Bohu
Anaximandros
- pralátkou apeiron - nesmrtelná hmota, nezničitelná a neurčitá
- z jedné pralátky vznikají dva protikladné principy (sucho x vlhko, teplo x studeno, z nich se nejrůznějšími kombinacemi vytvářejí všechny předměty, které vidíme
- napsal první (neduchovní) řecké, filosofické dílo „O přírodě“
Anaximenes
- Anaximandrův žák
- pralátka je podle něj vzduch, ve kterém vše vzniká i zaniká
- zajímala ho duha a zemětřesení
2. Pythagoras a pythagorejci
- jihoitalská škola
Pythagoras
- za základ určil číslo, které je podstatou všech věcí a prvopočátkem světa
- zabýval se matematikou - pythagorova věta
- pythagorovské učení o čísle bylo prvním pokusem vyložit svět z jeho kvantitativní stránky
3. Iónská škola
Herakleitos z Efezu
- „temný filosof“ - obtížně pochopitelný
- za pralátku určil oheň => materialista
- myšlenka věčného pohybu - svět je v neustálém procesu vznikání, v toku plynutí a změn
- příčinou pohybu boj protikladů
- byl největším dialektikem před Hegelem
- viděl ve světě zákonitost, nutnost (logos), kterou chápal jako všeobecný zákon pohybu
„Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky.“
4. Elejská škola
- založena v městě Elea
Xenofanes z Kolofontu
- kritika bohů
- člověk si bohy sestavil podle obrazu svého
- vystupuje proti antropomorfnímu bohu, proti tomu aby měl lidskou podobu a lidské vlastnosti
- skutečný bůh, má-li být neomezený, musí být pouze jeden (dva by se navzájem omezovali), všeprostupující a nehybný (kdyby se hýbal, musel by vedle boha být ještě volný prostor, ve kterém by se pohyboval
Parmenides
- je jen jsoucno, ne nejsoucno
- smyslový svět => svět jevů - zprostředkovaný smysly, je jen naší představou, našim zdáním (nedokonalé)
- skutečný svět - poznatelný rozumem, jediný pravdivý
- podstatu je možné poznat jedině rozumem, zatímco svět smyslového poznání je pouhým světem jevů
- na rozdíl od Herakleita tvrdí, že nic se nemění, popírá prázdný prostor a pohyb
- myšlení a bytí je podle něj totéž
„Jsoucno, aby bylo plně jsoucí, musí být pouze jedno a všeobsáhlé.“
Zenon z Eleje
- podle něj neexistuje pohyb - pouze zdání smyslů
- pohybové aporie (= neřešitelné problémy): aporie dichotomie (půlení), Achilles a želva, aporie letící šíp
5. Předchůdci atomismu
- 5. stol. př. Kr.
- podle nich všechno složeno z malých částic (= atomos), které jsou dále nedělitelné
- zakladatel Leukippos
Empedokles
- ze Sicílie
- prazáklad pojmenoval jako kořeny všech věcí (oheň, vzduch, voda, země => pluralismus), jejich míšením vznikají všechny věci
- jsoucno neměnné se nám jeví jako proměnlivé
- pohyb způsoben dvou protikladných principů: láska x svár; láska je spojující princip, vznik, svár je rozpojující, zánik
- podle něj existuje posloupnost vývoje (nevzniklo vše najednou), vznikly rostliny, pak zvířata a nakonec člověk
- duši mají i rostliny a zvířata, je organická
- eklektik - nepřišel s ničím novým, využíval starších poznatků, ale dával je do jiných kontextů
Anaxagoras
- přenesl filosofické myšlení do samotného Řecka (na pevninu)
- jako elementy z kterých se skládá svět určil semena, která jsou neměnná a věčná
- semena jsou pasivní, jejich hybatelem nús - neosobní duchovní princip
- materialista
- zjistil, že zatmění Měsíce je způsobeno stínem Země
6. Atomismus
Démokritos z Abdéry
- matematik, fyzik, astronom, biolog, psycholog
- hlavními stavebními kameny Demokritova atomismu jsou atomy a prázdný prostor
- veškerá tělesa se skládají z dále nedělitelných atomů
- vesmír - stále se měnící kombinace atomů
- jednotícím principem rozum (logos)
- nic nevzniká bez příčiny, vše se děje podle řádu a nutnosti
- duše člověka je rovněž hmotná, je složena jako vše ostatní z atomů, při smrti se atomy duše rozpojují, duše zaniká zároveň s tělem
Žádné komentáře:
Okomentovat